Řeč těla (7) - Signály nervozity
25. 7. 2012
Řeč těla velmi jednoduše odhalí vnitřní rozpoložení člověka. Když vám někdo bude říkat, že se nebojí, a při tom bude uhýbat pohledem, potit se a ještě se třást, většina z nás se nenechá oblafnout. Existují však i velmi malé, téměř neznatelné signály nízkého sebevědomí či nervozity. Většinu z nich mají na svědomí ruce.
Prohlíželi jste si někdy řečníka, který nebyl maskovaný řečnickým pultem či stolem? Takový člověk stojí tváří v tvář publiku, mase lidí. I ten nejzkušenější mluvčí bude v takové chvíli nervózní. Dívejte se, co tito řečníci dělají. Ti, kteří se nenaučili s nervozitou pracovat, jsou rozklepaní a působí nesebevědomě na první pohled. Ti zkušenější si vezmou do ruky propisku či papír. Během proslovu pak propisku málem rozdrtí a z papíru udělají harmoniku. Na nejzkušenějších řečnících nervozitu nepoznáte. Naučili se s ní pracovat, a nyní pouze chodí a gestikulují.
Všimněte si, že pokud člověk nechce působit nervózně, dává svoji energii do rukou.
Ne každý den jsme ale vystaveni publiku, před kterým bychom museli svůj klid dokazovat. Poučka o energii v rukách však platí stále. Lidé, kteří jsou nervózní, mají tendenci hrát si s něčím v ruce. Chcete-li působit skutečně sebevědomě, musíte se hraním si s něčím vyvarovat. Zde jsou příklady toho, s čím si muži v nervozitě mohou hrát, či co mohou s rukama dělat:
upravují si pásek u hodinek
kontrolují peněženku, mobilní telefon, tašku, batoh…
hrají si s knoflíčky, především na rukávech košile
drží před sebou předmět, například aktovku
drží před sebou ruku (mají ruku položenou na břiše)
hrají si s jakoukoli věcí poblíž
Co je tedy povoleno?
Předchozí výčet budí na první pohled dojem, že jakýkoli pohyb rukou je znamením nervozity. Je to pouze poloviční pravda. Pohyb rukou by měl sice být minimalizován, nikoli však zcela omezen. Člověk, který dělá nejméně pohybů, je zpravidla člověk s nejvyšším společenským postavením, avšak pravděpodobně také největší suchar.
Z toho plyne, že je nejlepší dělat takové pohyby rukama, které budou mít nějaký účel. Například mírná gestikulace během řeči je vítaná. Rovněž můžete držet v ruce předmět, se kterým si ale nesmíte hrát. Je to svízelná situace, protože to svádí.
Určitě si nepočítejte vteřiny, jak dlouho máte ruce v klidu, a jak dlouho s nimi něco děláte. Pro splnění účelu úplně bude stačit, že si budete dávat pozor, abyste si s něčím nehráli.
Ženy a nervozita
Ženy dávají nervozitu najevo úplně stejně jako muži. Rozdíl je v tom, že si toho většina mužů nevšimne. Zkuste oslovit ženu v baru a podívejte se, co dělá s rukama. Pravděpodobně nebude dělat nic, ale po chvilce konverzace položí ruku na kabelku nebo se začne dotýkat sklenice a dívat se mimo. Jakmile toto gesto udělá, je z vás nervózní a uzavírá se. V této situaci jste pravděpodobně již prohráli a žena těžko přijme jakékoli vaše pozvání.
Když nemají ženy nic nenápadného, s čím by skryly svoji nervozitu, začínají ji projevovat stejně jako muži. Hrají si se šperky, knoflíčky, slunečními brýlemi. Když tato gesta při rozhovoru s vámi žena dělá, můžete jich využít tím, že jí poškádlíte: "Koukám, že jsi pěkně nervózní. To se mě bojíš?" Hned máte dva body k dobru. Jeden za to, že jste odhalil její pocity a druhý za škádlení, kterému se zasměje (zatím se mi nikdy nestalo, že by se žena na toto konkrétní škádlení nezasmála).
Ženy tedy používají při nervozitě tato gesta:
všechna gesta, která jsme si vyjmenovali u mužů
chytnou skleničku či šálek (pokud je hodně nervózní, tak oběma rukama)
dají ruku na kabelku
Ať žijí ruce
Kouzlo nervozity ukryté v projevech dělaných rukama spočívá v tom, že je máme zakódované. Pokud se na tato gesta přímo nezaměříme, neuvědomíme si je. Z tohoto důvodu vypovídají o nervozitě, než cokoli jiného. I tak ale nezapomínejte hledat další neverbální signály, které vám žena dává. Třeba taková ruka položená na břiše může vypovídat o nervozitě stejně dobře jako o problémech se zažíváním či premenstruačním syndromu.